Úterý – den jedenáctý
14. 7. 1666
Dnes ráno mě vzbudila Míša. Nejen, že to bylo moc brzo, ale ještě mi sdělila, že musím do obchodu. Anežka byla tak hodná a šla se mnou, ačkoliv nemusela. Vyzvedly jsme 100 rohlíků a po návratu do tábora jsme je společně namazaly nutelou. Po rozcvičce a hygieně jsme ony rohlíky snědli spolu s bílou kávou. Poté se nám oznámilo „bude-li po pobožnosti hezky, půjdeme na bazén.“ Tak se šlo. Starší 12 let dostali možnost přenocovat mimo tábor na zřícenině Zubštejn. Bazén byl příjemně teplý a téměř všichni se alespoň 1x smočili. Den v poklidu ubíhal, k obědu jsme měli chléb s Májkou a masovou konzervou. Po značné době opalování jsme se sebrali a už jsme šli… někteří (malí) do tábora a jiní (velcí) na Zubštejn.
Zubštejn
My velcí jsme si na sebe naložili moc velké břímě (Zubštejn byl tak daleko a především tak vysoko). Nakonec jsme ale zříceniny dosáhli a „ubytovali“ jsme se co nejvýše na zbytku hradu. Pak začalo pršet, a tak jsme se přestěhovali o patro níže, kde nepršelo. Když zkončila přeháňka, opět jsme přestěhovali dříví na oheň vzhůru. Oheň po mnohém úsilí rozdělala Verča, za což jí jsme vděčni. Opekli jsme buřty a ohřáli jsme 2 masové konzervy, které stejně nikdo nejedl. Po naší večeři dorazili šermíři. Byli to čtyři lidi – Jana – sestra Slávka, její přítel, Smilouš – to byla holka a Lampouš neboli Karlos. Slávek je znal všechny a my ostatní jsme se s nimi seznamovali každý jiným způsobem. Vláďa byl unešen jejich oblečením a výstrojí a neustále kladl zajímavé zjišťovací otázky. Mladí šli spát a my jsme pokračovali v konverzaci. Když jsme se od Lampáka dozvěděli, že je katolík, pomodlili jsme se společně Otčenáš. Jakmile Lampák zjistil, že evangelický Otčenáš je o větu delší, rozhodl se, že konvertuje k evangelíkům. (Jsme prostě lepší) A tak jsme uzavírali náš náročný den a postupně jsme všichni usínali. Ráno jsme se vydali zpět do Bystřice na vlak, který nám úspěšně ujel, proto pro nás přijel Ondřej-jáhen autem.
P. S. Slávek si v noci připálil spacák a ráno si pochvaloval, jak bylo v noci teplo.
V táboře
Po návratu z koupaliště jsme se přivítali s těmi, kteří na bazén jít nemohli (Denča, Verča, Lili, Pepík, Adélka a Ríša) a sušili jsme plavky a ručníky. Na osmou hodinu byla ohlášena televize: Útěk z vězení – druhý díl, který měli na starosti Lvi. Takže Lvi se připravovali a ostatní dodělávali alefy, houpali se na houpačce a hráli volejbal. Na večeři jsme si náramně pochutnali, měli jsme holandský řízek s bramborovým salátem a byla to opravdová pochoutka. Pak nám Lvi předvedli, co nacvičili. Největší úspěch měl Ondra v roli bachařky Brunhildy Gertrudy, který jako by Vláďovi z 1. dílu z oka vypadl. Večerku jsme trochu posunuli, protože malí hráli noční hru. Nejprve jsme je rozmístili po táboře a po louce a museli si po sluchu najít dvojici tak, že vydávali jenom zvířecí zvuky. Pak vedoucím pomohlo několik starších táborníků, kteří zůstali v noci v táboře (Luděk, Ondra, Míša a Žaneta) a spolu s vedoucími (Anežkou, Petrem a Bárou) tvořili 7 trpaslíků, od kterých malí táborníci po splnění drobných úkolů (dřepy, násobilka apod.) získat podpisy. To se nakonec podařilo všem, takže jsme mohli jít spokojeně spát.
Brou noc
Za Srdnaté lvi de Dijon zapsala Bára
14. 7. 1666
Dnes ráno mě vzbudila Míša. Nejen, že to bylo moc brzo, ale ještě mi sdělila, že musím do obchodu. Anežka byla tak hodná a šla se mnou, ačkoliv nemusela. Vyzvedly jsme 100 rohlíků a po návratu do tábora jsme je společně namazaly nutelou. Po rozcvičce a hygieně jsme ony rohlíky snědli spolu s bílou kávou. Poté se nám oznámilo „bude-li po pobožnosti hezky, půjdeme na bazén.“ Tak se šlo. Starší 12 let dostali možnost přenocovat mimo tábor na zřícenině Zubštejn. Bazén byl příjemně teplý a téměř všichni se alespoň 1x smočili. Den v poklidu ubíhal, k obědu jsme měli chléb s Májkou a masovou konzervou. Po značné době opalování jsme se sebrali a už jsme šli… někteří (malí) do tábora a jiní (velcí) na Zubštejn.
Zubštejn
My velcí jsme si na sebe naložili moc velké břímě (Zubštejn byl tak daleko a především tak vysoko). Nakonec jsme ale zříceniny dosáhli a „ubytovali“ jsme se co nejvýše na zbytku hradu. Pak začalo pršet, a tak jsme se přestěhovali o patro níže, kde nepršelo. Když zkončila přeháňka, opět jsme přestěhovali dříví na oheň vzhůru. Oheň po mnohém úsilí rozdělala Verča, za což jí jsme vděčni. Opekli jsme buřty a ohřáli jsme 2 masové konzervy, které stejně nikdo nejedl. Po naší večeři dorazili šermíři. Byli to čtyři lidi – Jana – sestra Slávka, její přítel, Smilouš – to byla holka a Lampouš neboli Karlos. Slávek je znal všechny a my ostatní jsme se s nimi seznamovali každý jiným způsobem. Vláďa byl unešen jejich oblečením a výstrojí a neustále kladl zajímavé zjišťovací otázky. Mladí šli spát a my jsme pokračovali v konverzaci. Když jsme se od Lampáka dozvěděli, že je katolík, pomodlili jsme se společně Otčenáš. Jakmile Lampák zjistil, že evangelický Otčenáš je o větu delší, rozhodl se, že konvertuje k evangelíkům. (Jsme prostě lepší) A tak jsme uzavírali náš náročný den a postupně jsme všichni usínali. Ráno jsme se vydali zpět do Bystřice na vlak, který nám úspěšně ujel, proto pro nás přijel Ondřej-jáhen autem.
P. S. Slávek si v noci připálil spacák a ráno si pochvaloval, jak bylo v noci teplo.
V táboře
Po návratu z koupaliště jsme se přivítali s těmi, kteří na bazén jít nemohli (Denča, Verča, Lili, Pepík, Adélka a Ríša) a sušili jsme plavky a ručníky. Na osmou hodinu byla ohlášena televize: Útěk z vězení – druhý díl, který měli na starosti Lvi. Takže Lvi se připravovali a ostatní dodělávali alefy, houpali se na houpačce a hráli volejbal. Na večeři jsme si náramně pochutnali, měli jsme holandský řízek s bramborovým salátem a byla to opravdová pochoutka. Pak nám Lvi předvedli, co nacvičili. Největší úspěch měl Ondra v roli bachařky Brunhildy Gertrudy, který jako by Vláďovi z 1. dílu z oka vypadl. Večerku jsme trochu posunuli, protože malí hráli noční hru. Nejprve jsme je rozmístili po táboře a po louce a museli si po sluchu najít dvojici tak, že vydávali jenom zvířecí zvuky. Pak vedoucím pomohlo několik starších táborníků, kteří zůstali v noci v táboře (Luděk, Ondra, Míša a Žaneta) a spolu s vedoucími (Anežkou, Petrem a Bárou) tvořili 7 trpaslíků, od kterých malí táborníci po splnění drobných úkolů (dřepy, násobilka apod.) získat podpisy. To se nakonec podařilo všem, takže jsme mohli jít spokojeně spát.
Brou noc
Za Srdnaté lvi de Dijon zapsala Bára
Žádné komentáře:
Okomentovat