1) V řadě za sebou, tři mušketýři jdou,
zpívají si sborem píseň bojovnou.
Pro královskou čest, sevřou kord svůj v pěst,
s kardinálem nemazlí se, neboť podlý jest!
REF: Ludvík XIII, to je jejich pán,
Athos, Porthos, Aramis a taky Dartaňan.
To mušketýři jsou, s kordem dovedou
kardinála porazit,
královně čest tím zachránit!
2) Jeden za všechny život nasadí,
všichni pro jednoho věrně bojují.
Pro královnin šperk
se ihned vydají.
A z daleké Anglie
- Dartaňan ho zachrání!
úterý, července 28, 2009
čtvrtek, července 23, 2009
Den čtrnáctý - 17. července 1666
Den čtrnáctý – pátek
17. července 1666
Mysleli jsme si, že si poslední den trochu přispíme, ale někteří starostliví rodiče si pro své ratolesti přijeli už v sedm hodin ráno!!!
Tak jsme teda nakonec vstali šichni a začali balit, byl to pěkný zmatek a spousta věcí se zatoulala tam, kde by je nikdo nečekal, přesto se nám nakonec podařilo tělocvičnu vyklidit. Kolem desáté odjelo jedno velké auto do Myslibořic, před třetí odjeli Lili, Vojta, Míša a Žaneta a nakonec odjel Marek, kterého si vyzvedla maminka v Novém Městě.
Letošní tábor byl sice o den kratší, než měl původně být, ale zato dobrodružnější a určitě nebude nikdo, kdo by neměl nějakou tu příjemnou nebo veselou vzpomínku.
Nashle příští rok
17. července 1666
Mysleli jsme si, že si poslední den trochu přispíme, ale někteří starostliví rodiče si pro své ratolesti přijeli už v sedm hodin ráno!!!
Tak jsme teda nakonec vstali šichni a začali balit, byl to pěkný zmatek a spousta věcí se zatoulala tam, kde by je nikdo nečekal, přesto se nám nakonec podařilo tělocvičnu vyklidit. Kolem desáté odjelo jedno velké auto do Myslibořic, před třetí odjeli Lili, Vojta, Míša a Žaneta a nakonec odjel Marek, kterého si vyzvedla maminka v Novém Městě.
Letošní tábor byl sice o den kratší, než měl původně být, ale zato dobrodružnější a určitě nebude nikdo, kdo by neměl nějakou tu příjemnou nebo veselou vzpomínku.
Nashle příští rok
Den třináctý - 16. července 1666
Den třináctý – čtvrtek
16. července
Kromě toho budíčku kolem druhé hodiny ranní jsme pak měli ještě jeden – plánovaný – v osm hodin. Samozřejmě i zde jsme si dali rozcvičku následovanou hygienou. A protože někteří ještě neměli kartáčky evakuované z tábora, dostali kousek pasty jen tak na prst a Andrej se nechal slyšet, že je to lepší, než čistit si zuby kartáčkem.
Pak jsme shltli snídani – chleby se sýrem a marmeládou a čaj (se šťávou, protože naše kilo cukru, které jsme si přivezli nenávratně zmizelo). Po snídani jsme vyrazili do městyse (to je něco mezi vesnicí a městem) Sněžné, abychom se o něm dozvěděli nějaké základní informace. Zašli jsme na obecní úřad, a když si „paní přes informace“ nedokázala vybavit ani počet obyvatel a nejbližší vesnici, vzdali jsme to a šli na zmrzku. Měli točenou banánovou a čokoládovou a byla to dobrota. Po návratu do tělocvičny jsme si pustili Willyho Fogga a když nás to omrzelo, hráli jsme lístečky a na kočičku (později prasátko a žížalu) a to nás bavilo až do té doby, než přijel Petr s Líbou, Ondřejem a obědem (Aleš zůstal v Olešníkách a hlídal tábořiště). Po obědě jsme se vydali na hřiště a chvíli odpočívali u čtení Tří mušketýrů. Chvíli ještě kluci hráli fotbal a holky lístečky. Pak přišla Verča s Vláďou a velkou krabicí sladkostí a hráli se hry, při kterých každý dostal něco dobrého na zub.
Protože už na sedmou hodinu večer byl ohlášený odjezd prvních táborníků (Anička, Matýsek a Rozálka z Prahy), uspíšili jsme program a udělali slavnostní večeři (chlebíčky s krabí pomazánkou) a vyhlášení celkových výsledků o něco dřív. Na prvním místě skončili Hrdinní orli de La Rochelle, následováni na druhém místě umístivšími se Srdnatými lvi de Dijon, třetí se umístili Chrabří tygři de Bordeaux a čtvrtí Ctihodní šakali de Grenoble. Nikdo ale nemusel být smutný, protože v kouzelné Verunčině bedně čekala spousta krásných cen a každý si mohl vybrat, co se mu líbilo.
A pak jsme si nachystali věci na spaní, nabrali do ešusů chipsi a křupky, do hrníčků nalil Motolu a začalo večerní promítání, na které jsme se těšili celý den. Petr nám promítl pátý díl Harryho Pottera. Zatímco kluci většinou napjatě sledovali děj, holky hodnotili herce a postavy, takže se to neobešlo bez občasného napomínání. Před koncem ale sledovali napjatě všichni, co se bude dít na Odboru záhad Ministerstva kouzel a stalo se to, čeho jsme se báli nejvíc. Belatrix Lestrangeová zabila Harryho kmotra Siriuse Blacka, mrcha zatracená. Po tomto smutném konci jsme zalezli do spacáků a šli na kutě. Zvonění nás tentokrát nevzbudilo, protože Petr zvonek odpojil od elektřiny, přesto se některým ve společných prostorách špatně usínalo a našli si zase klidné soukromí.
16. července
Kromě toho budíčku kolem druhé hodiny ranní jsme pak měli ještě jeden – plánovaný – v osm hodin. Samozřejmě i zde jsme si dali rozcvičku následovanou hygienou. A protože někteří ještě neměli kartáčky evakuované z tábora, dostali kousek pasty jen tak na prst a Andrej se nechal slyšet, že je to lepší, než čistit si zuby kartáčkem.
Pak jsme shltli snídani – chleby se sýrem a marmeládou a čaj (se šťávou, protože naše kilo cukru, které jsme si přivezli nenávratně zmizelo). Po snídani jsme vyrazili do městyse (to je něco mezi vesnicí a městem) Sněžné, abychom se o něm dozvěděli nějaké základní informace. Zašli jsme na obecní úřad, a když si „paní přes informace“ nedokázala vybavit ani počet obyvatel a nejbližší vesnici, vzdali jsme to a šli na zmrzku. Měli točenou banánovou a čokoládovou a byla to dobrota. Po návratu do tělocvičny jsme si pustili Willyho Fogga a když nás to omrzelo, hráli jsme lístečky a na kočičku (později prasátko a žížalu) a to nás bavilo až do té doby, než přijel Petr s Líbou, Ondřejem a obědem (Aleš zůstal v Olešníkách a hlídal tábořiště). Po obědě jsme se vydali na hřiště a chvíli odpočívali u čtení Tří mušketýrů. Chvíli ještě kluci hráli fotbal a holky lístečky. Pak přišla Verča s Vláďou a velkou krabicí sladkostí a hráli se hry, při kterých každý dostal něco dobrého na zub.
Protože už na sedmou hodinu večer byl ohlášený odjezd prvních táborníků (Anička, Matýsek a Rozálka z Prahy), uspíšili jsme program a udělali slavnostní večeři (chlebíčky s krabí pomazánkou) a vyhlášení celkových výsledků o něco dřív. Na prvním místě skončili Hrdinní orli de La Rochelle, následováni na druhém místě umístivšími se Srdnatými lvi de Dijon, třetí se umístili Chrabří tygři de Bordeaux a čtvrtí Ctihodní šakali de Grenoble. Nikdo ale nemusel být smutný, protože v kouzelné Verunčině bedně čekala spousta krásných cen a každý si mohl vybrat, co se mu líbilo.
A pak jsme si nachystali věci na spaní, nabrali do ešusů chipsi a křupky, do hrníčků nalil Motolu a začalo večerní promítání, na které jsme se těšili celý den. Petr nám promítl pátý díl Harryho Pottera. Zatímco kluci většinou napjatě sledovali děj, holky hodnotili herce a postavy, takže se to neobešlo bez občasného napomínání. Před koncem ale sledovali napjatě všichni, co se bude dít na Odboru záhad Ministerstva kouzel a stalo se to, čeho jsme se báli nejvíc. Belatrix Lestrangeová zabila Harryho kmotra Siriuse Blacka, mrcha zatracená. Po tomto smutném konci jsme zalezli do spacáků a šli na kutě. Zvonění nás tentokrát nevzbudilo, protože Petr zvonek odpojil od elektřiny, přesto se některým ve společných prostorách špatně usínalo a našli si zase klidné soukromí.
Den dvanáctý - 15. července 1666
Den dvanáctý – středa
15: července 1666
„Potopa…vod přibývalo, až nadnesly archu, takže se zvedla od země. Vody zmohutněly a stále jich na zemi přibývalo.“
(Gn7; 17-18)
- tak tohle sedí, ale pěkně od začátku
Den jsme zahájili v malém počtu s malými a několika velkými táborníky (viz předchozí zápis) tradičně rozcvičkou, hygienou a snídaní. Protože Ondřej-jáhen byl na přenocování s velkými na Zubštejně, byla póba naplánovaná až na večer. Místo toho jsme si na mušketýrské hábity nakreslili kříže, abychom se v nich odpoledne mohli všichni vyfotit (teď mi to zní celkem vtipně, ale nepředbíhejme). Potom jsme pro úspěch hry zopakovali pašování drog do tábora. To nám zabralo čas až do oběda, kdy se vrátili velcí táborníci s Verčou, Vláďou a Ondřejem ze Zubštejna (ujel jim vlak, takže pro ně muselo kousek dojet auto). Odpoledne bylo děsné dusno a vedro (a tady to začíná být konečně zajímavé), a proto jsme hráli osvědčenou polévací hru, kdy každé družstvo vybere jednoho člena, který se musí obléct do dlouhých rukávů a nohavic a snaží se ho udržet co nejvíce suchého, zatímco ostatní se naopak snaží, aby byl co nejvíce mokrý, takže jsou nakonec mokří úplně všichni, včetně vedoucích, na kterých se nakonec octne všechna zbylá voda za to, že tu hru vymysleli. S hrou jsme skončili o půl páté, protože začalo kapat, s tím, že se po dešti oblékneme do hábitů a vyfotíme po skupinkách i společně. V sedm hodin už odjížděla dvě velká auta narvaná táborníky a spacáky směrem k Sněžnému. Byl to zkrátka fofr, těch „pár kapek“ přerostlo v takový slejvák, že když jsme hráli v jídelně lístečky, museli jsme na sebe křičet, i když jsme stáli jen půl metru od sebe. A do toho ještě dvakrát uhodil hrom přímo nad táborem, nejlíp ten úlek zhodnotil Ondra Haška slovy: „A teď jsem se málem po_ _ _ l !“ Bouřka sice po chvíli přešla, ale pršelo víc a víc. Vedoucí běhali v dešti (mokří jak myši) a nosili do jídelny všechny věci z týpek a podsaďáků. Každý si musel najít spacák, karimatku a jedno suché oblečení, to všechno jsme narvali do velkých igelitových pytlů, nanosili do auta a rychle ujížděli pryč, dokud se ještě dalo a nevylil se potok. Ten nakonec zůstal stát asi 10 cm pod břehem, ale z lesa po louce a kolem toitojek se k němu přidal další, vykotlal si cestu a spojili se do jednoho. Z fotbalového hřiště a prostoru před jídelnou se stala jezera, z ohniště byl bazén.
Ve Sněžném (což byl pěkný kus cesty) bna nás čekala tělocvična základní školy, kde jsme našli azyl. Žádný velký luxus, ale byli jsme za přístřeší, teplo a sucho opravdu vděční. Povečeřeli jsme chleby s máslem a přichystali jsme si místečka na spaní tak, abysme viděli na plátno, ze kterého na nás hodinku a půl koukal tlustý kocour Garfield. Když promítání skončilo, byla už noc a skoro všichni už spali. A dobře se jim spalo, teda až do 1 h 50 min, kdy se spustilo školní zvonění tak děsně nahlas, že někteří vyskočili ze spacáku asi metr nad zem. Pak už byl ale opravdu klid, teda až na to, že někteří nejmenovaní „trochu“ chrápali a někteří jiní nejmenovaní (Luděk) si museli hledat na spaní samotku, což se jim pak celý den připomínalo.
15: července 1666
„Potopa…vod přibývalo, až nadnesly archu, takže se zvedla od země. Vody zmohutněly a stále jich na zemi přibývalo.“
(Gn7; 17-18)
- tak tohle sedí, ale pěkně od začátku
Den jsme zahájili v malém počtu s malými a několika velkými táborníky (viz předchozí zápis) tradičně rozcvičkou, hygienou a snídaní. Protože Ondřej-jáhen byl na přenocování s velkými na Zubštejně, byla póba naplánovaná až na večer. Místo toho jsme si na mušketýrské hábity nakreslili kříže, abychom se v nich odpoledne mohli všichni vyfotit (teď mi to zní celkem vtipně, ale nepředbíhejme). Potom jsme pro úspěch hry zopakovali pašování drog do tábora. To nám zabralo čas až do oběda, kdy se vrátili velcí táborníci s Verčou, Vláďou a Ondřejem ze Zubštejna (ujel jim vlak, takže pro ně muselo kousek dojet auto). Odpoledne bylo děsné dusno a vedro (a tady to začíná být konečně zajímavé), a proto jsme hráli osvědčenou polévací hru, kdy každé družstvo vybere jednoho člena, který se musí obléct do dlouhých rukávů a nohavic a snaží se ho udržet co nejvíce suchého, zatímco ostatní se naopak snaží, aby byl co nejvíce mokrý, takže jsou nakonec mokří úplně všichni, včetně vedoucích, na kterých se nakonec octne všechna zbylá voda za to, že tu hru vymysleli. S hrou jsme skončili o půl páté, protože začalo kapat, s tím, že se po dešti oblékneme do hábitů a vyfotíme po skupinkách i společně. V sedm hodin už odjížděla dvě velká auta narvaná táborníky a spacáky směrem k Sněžnému. Byl to zkrátka fofr, těch „pár kapek“ přerostlo v takový slejvák, že když jsme hráli v jídelně lístečky, museli jsme na sebe křičet, i když jsme stáli jen půl metru od sebe. A do toho ještě dvakrát uhodil hrom přímo nad táborem, nejlíp ten úlek zhodnotil Ondra Haška slovy: „A teď jsem se málem po_ _ _ l !“ Bouřka sice po chvíli přešla, ale pršelo víc a víc. Vedoucí běhali v dešti (mokří jak myši) a nosili do jídelny všechny věci z týpek a podsaďáků. Každý si musel najít spacák, karimatku a jedno suché oblečení, to všechno jsme narvali do velkých igelitových pytlů, nanosili do auta a rychle ujížděli pryč, dokud se ještě dalo a nevylil se potok. Ten nakonec zůstal stát asi 10 cm pod břehem, ale z lesa po louce a kolem toitojek se k němu přidal další, vykotlal si cestu a spojili se do jednoho. Z fotbalového hřiště a prostoru před jídelnou se stala jezera, z ohniště byl bazén.
Ve Sněžném (což byl pěkný kus cesty) bna nás čekala tělocvična základní školy, kde jsme našli azyl. Žádný velký luxus, ale byli jsme za přístřeší, teplo a sucho opravdu vděční. Povečeřeli jsme chleby s máslem a přichystali jsme si místečka na spaní tak, abysme viděli na plátno, ze kterého na nás hodinku a půl koukal tlustý kocour Garfield. Když promítání skončilo, byla už noc a skoro všichni už spali. A dobře se jim spalo, teda až do 1 h 50 min, kdy se spustilo školní zvonění tak děsně nahlas, že někteří vyskočili ze spacáku asi metr nad zem. Pak už byl ale opravdu klid, teda až na to, že někteří nejmenovaní „trochu“ chrápali a někteří jiní nejmenovaní (Luděk) si museli hledat na spaní samotku, což se jim pak celý den připomínalo.
Den jedenáctý - 14. července 1666
Úterý – den jedenáctý
14. 7. 1666
Dnes ráno mě vzbudila Míša. Nejen, že to bylo moc brzo, ale ještě mi sdělila, že musím do obchodu. Anežka byla tak hodná a šla se mnou, ačkoliv nemusela. Vyzvedly jsme 100 rohlíků a po návratu do tábora jsme je společně namazaly nutelou. Po rozcvičce a hygieně jsme ony rohlíky snědli spolu s bílou kávou. Poté se nám oznámilo „bude-li po pobožnosti hezky, půjdeme na bazén.“ Tak se šlo. Starší 12 let dostali možnost přenocovat mimo tábor na zřícenině Zubštejn. Bazén byl příjemně teplý a téměř všichni se alespoň 1x smočili. Den v poklidu ubíhal, k obědu jsme měli chléb s Májkou a masovou konzervou. Po značné době opalování jsme se sebrali a už jsme šli… někteří (malí) do tábora a jiní (velcí) na Zubštejn.
Zubštejn
My velcí jsme si na sebe naložili moc velké břímě (Zubštejn byl tak daleko a především tak vysoko). Nakonec jsme ale zříceniny dosáhli a „ubytovali“ jsme se co nejvýše na zbytku hradu. Pak začalo pršet, a tak jsme se přestěhovali o patro níže, kde nepršelo. Když zkončila přeháňka, opět jsme přestěhovali dříví na oheň vzhůru. Oheň po mnohém úsilí rozdělala Verča, za což jí jsme vděčni. Opekli jsme buřty a ohřáli jsme 2 masové konzervy, které stejně nikdo nejedl. Po naší večeři dorazili šermíři. Byli to čtyři lidi – Jana – sestra Slávka, její přítel, Smilouš – to byla holka a Lampouš neboli Karlos. Slávek je znal všechny a my ostatní jsme se s nimi seznamovali každý jiným způsobem. Vláďa byl unešen jejich oblečením a výstrojí a neustále kladl zajímavé zjišťovací otázky. Mladí šli spát a my jsme pokračovali v konverzaci. Když jsme se od Lampáka dozvěděli, že je katolík, pomodlili jsme se společně Otčenáš. Jakmile Lampák zjistil, že evangelický Otčenáš je o větu delší, rozhodl se, že konvertuje k evangelíkům. (Jsme prostě lepší) A tak jsme uzavírali náš náročný den a postupně jsme všichni usínali. Ráno jsme se vydali zpět do Bystřice na vlak, který nám úspěšně ujel, proto pro nás přijel Ondřej-jáhen autem.
P. S. Slávek si v noci připálil spacák a ráno si pochvaloval, jak bylo v noci teplo.
V táboře
Po návratu z koupaliště jsme se přivítali s těmi, kteří na bazén jít nemohli (Denča, Verča, Lili, Pepík, Adélka a Ríša) a sušili jsme plavky a ručníky. Na osmou hodinu byla ohlášena televize: Útěk z vězení – druhý díl, který měli na starosti Lvi. Takže Lvi se připravovali a ostatní dodělávali alefy, houpali se na houpačce a hráli volejbal. Na večeři jsme si náramně pochutnali, měli jsme holandský řízek s bramborovým salátem a byla to opravdová pochoutka. Pak nám Lvi předvedli, co nacvičili. Největší úspěch měl Ondra v roli bachařky Brunhildy Gertrudy, který jako by Vláďovi z 1. dílu z oka vypadl. Večerku jsme trochu posunuli, protože malí hráli noční hru. Nejprve jsme je rozmístili po táboře a po louce a museli si po sluchu najít dvojici tak, že vydávali jenom zvířecí zvuky. Pak vedoucím pomohlo několik starších táborníků, kteří zůstali v noci v táboře (Luděk, Ondra, Míša a Žaneta) a spolu s vedoucími (Anežkou, Petrem a Bárou) tvořili 7 trpaslíků, od kterých malí táborníci po splnění drobných úkolů (dřepy, násobilka apod.) získat podpisy. To se nakonec podařilo všem, takže jsme mohli jít spokojeně spát.
Brou noc
Za Srdnaté lvi de Dijon zapsala Bára
14. 7. 1666
Dnes ráno mě vzbudila Míša. Nejen, že to bylo moc brzo, ale ještě mi sdělila, že musím do obchodu. Anežka byla tak hodná a šla se mnou, ačkoliv nemusela. Vyzvedly jsme 100 rohlíků a po návratu do tábora jsme je společně namazaly nutelou. Po rozcvičce a hygieně jsme ony rohlíky snědli spolu s bílou kávou. Poté se nám oznámilo „bude-li po pobožnosti hezky, půjdeme na bazén.“ Tak se šlo. Starší 12 let dostali možnost přenocovat mimo tábor na zřícenině Zubštejn. Bazén byl příjemně teplý a téměř všichni se alespoň 1x smočili. Den v poklidu ubíhal, k obědu jsme měli chléb s Májkou a masovou konzervou. Po značné době opalování jsme se sebrali a už jsme šli… někteří (malí) do tábora a jiní (velcí) na Zubštejn.
Zubštejn
My velcí jsme si na sebe naložili moc velké břímě (Zubštejn byl tak daleko a především tak vysoko). Nakonec jsme ale zříceniny dosáhli a „ubytovali“ jsme se co nejvýše na zbytku hradu. Pak začalo pršet, a tak jsme se přestěhovali o patro níže, kde nepršelo. Když zkončila přeháňka, opět jsme přestěhovali dříví na oheň vzhůru. Oheň po mnohém úsilí rozdělala Verča, za což jí jsme vděčni. Opekli jsme buřty a ohřáli jsme 2 masové konzervy, které stejně nikdo nejedl. Po naší večeři dorazili šermíři. Byli to čtyři lidi – Jana – sestra Slávka, její přítel, Smilouš – to byla holka a Lampouš neboli Karlos. Slávek je znal všechny a my ostatní jsme se s nimi seznamovali každý jiným způsobem. Vláďa byl unešen jejich oblečením a výstrojí a neustále kladl zajímavé zjišťovací otázky. Mladí šli spát a my jsme pokračovali v konverzaci. Když jsme se od Lampáka dozvěděli, že je katolík, pomodlili jsme se společně Otčenáš. Jakmile Lampák zjistil, že evangelický Otčenáš je o větu delší, rozhodl se, že konvertuje k evangelíkům. (Jsme prostě lepší) A tak jsme uzavírali náš náročný den a postupně jsme všichni usínali. Ráno jsme se vydali zpět do Bystřice na vlak, který nám úspěšně ujel, proto pro nás přijel Ondřej-jáhen autem.
P. S. Slávek si v noci připálil spacák a ráno si pochvaloval, jak bylo v noci teplo.
V táboře
Po návratu z koupaliště jsme se přivítali s těmi, kteří na bazén jít nemohli (Denča, Verča, Lili, Pepík, Adélka a Ríša) a sušili jsme plavky a ručníky. Na osmou hodinu byla ohlášena televize: Útěk z vězení – druhý díl, který měli na starosti Lvi. Takže Lvi se připravovali a ostatní dodělávali alefy, houpali se na houpačce a hráli volejbal. Na večeři jsme si náramně pochutnali, měli jsme holandský řízek s bramborovým salátem a byla to opravdová pochoutka. Pak nám Lvi předvedli, co nacvičili. Největší úspěch měl Ondra v roli bachařky Brunhildy Gertrudy, který jako by Vláďovi z 1. dílu z oka vypadl. Večerku jsme trochu posunuli, protože malí hráli noční hru. Nejprve jsme je rozmístili po táboře a po louce a museli si po sluchu najít dvojici tak, že vydávali jenom zvířecí zvuky. Pak vedoucím pomohlo několik starších táborníků, kteří zůstali v noci v táboře (Luděk, Ondra, Míša a Žaneta) a spolu s vedoucími (Anežkou, Petrem a Bárou) tvořili 7 trpaslíků, od kterých malí táborníci po splnění drobných úkolů (dřepy, násobilka apod.) získat podpisy. To se nakonec podařilo všem, takže jsme mohli jít spokojeně spát.
Brou noc
Za Srdnaté lvi de Dijon zapsala Bára
středa, července 15, 2009
Nedokončené dílo družiny Lvů
Srdnatí lvi de Dijon
Jednou kdysi dávno žil Chip a Dale. Byli to skunk a skunka. Chtěli se vydat do světa jako Cyril a Metoděj. Nasedli na své ochočené mazlíčky, tygra a tygřici. Jeli rychle jako leopard a leopardice. Přijeli k řece i lesa, kde zrona Oldřich nabaloval Boženu. Po cestě také narazili na páva a pávici, kterými nakrmili své hladové tygry. Cesta je ž nudila, a tak si pustili v přenosn televizi Toma a Jerryho. V tom se jejich tygři roznemohli a začali se ohryzávat. Na zádech jim řádili dvě gigantické potvory, blecha a blešák. Dojeli na místo, kde přebývali Manka s Rumcajsem a tam strávili měsíc dovolené.Dovolená už je nebavila, a tak si vymysleli, že budou hledat poklad Ludvíka XVI: a Marie Antoinety. „Král a královna budou mít poklad dobře ukryrý“, řekl Chip Daleovi. ejdřív se musíme dostat do Francie a najít mapu k pokladu. Rumcajs byl však chudý a na cestu im dal s sebou jen osla a oslici. Tak teda vyrazili ze země české, kde zrovna vládne Břetislav se svou ženou Jitkou, do Francie. Jeli po polňačce náhodou projížděli kolem příbytku, ve kterém dožívali svůj život Jasněna s létajícím švecem. Jasněna dovařila polévku ze slepice a její manžel právě vyndával z trouby pečínku z kohouta. Chip už si brousil nůž a vidličku a těšil se, jak sidá do nosu. Najedli se a pokračovali v cestě. Jeli kolem louky, která byla velmi zajímavá.Znázorňovala něco jako potravní řetězec. Dále uviděla mouchu, která se právě pářila s moušem. Vzápětí však přiběhla kobylka a zavraždila je a pochutnala si na jejich šťávičce z vnitřností. Březí kobylka začla poté vábit kobyláka svým cvrlikáním. Ten přiběhl, ale než se sthli spářit, byla tam lama a kobylku zadupla. Kobylák stihl uskočit, ale vtom už ho měl v tlamě lamák a zachvilku tam byl slon se slonicí a vráželi své kly do lamího páru. Chip a Dále se podivili a řekli si, že bude lepší, když už pojedou dál. Dále projížděi kolem bažiny, kde se hádal Shrek a Fiona. Shrek říkal, že se k sobě nehodí, protoe on je znamením kozoroh a Fiona že není kozorožce a že to nepasuje, když je znamením ryba. Jeli dál, začalo se už stmívat, začali létat netopýři a netopýřice, projížděli temným hvozdem. Nejdnou jim skočil do cesty čert a strašil je, že půjdou do pekla. Naštěstí na nho vylétla Káča a kopla ho do rozkroku tak, že spadl k zemi jako shnilé jabko. Podobně to dopadlo i se Samsonem, kterému vzápětí ufikla vlasy Dalila. Potkali také mluvícího papouška a papoušici. Ti jim řekli, že francouzský císař nechal usmrtit Tambora oběšením za přirození. „Jak krutá smrt,“ řekli si skunkové. Ve Francii vládl císař Petr Majer a císařovna paní Černá. Jejich dva potomci byli Vilém a Jarmila. Skunkové si řekli, že si odpočinou na hradě, kde žije kráska a zvíře. Poradi jim, že aby našli mapu k pokladu, musí do lesa, kde najdou jelen, zubra a kamzíka. Jelenovi musí přivést zubnici, kamzíkovi la%n, zubrovi kamzici Skunkové tak provedlia místo pářících epárů se po chvíli objevila mapa. Podle mapy zjistili, že první stopa je kryt Budulínka a liky. Úkryt našli zrovna pod útokem čtyřiceti loupežníků, které vedl Alibaba. Loupežníci se na ně vrhly. Avšak větry skunků a oslů vytvořily tak ilný puch, že všichni loupežníci byli kaput. V úkrytu našli Daidala a Ikara, jak právě dokončují své křídla. Skunkové je vypudili a křídla si vzali. V úkrytu také byla část mapy, která naznačovala, že poklad je v zemi, kde vádne Othello a Ofélie. Tak tam doletěli na těch křídlech, ale hned po přistání je zatkli speciálně vycvičení agenti v plynových maskách, Vilém a Jarmila. Po dlouhém výslechu byli místním soudem skukové odsouzení ....
Jednou kdysi dávno žil Chip a Dale. Byli to skunk a skunka. Chtěli se vydat do světa jako Cyril a Metoděj. Nasedli na své ochočené mazlíčky, tygra a tygřici. Jeli rychle jako leopard a leopardice. Přijeli k řece i lesa, kde zrona Oldřich nabaloval Boženu. Po cestě také narazili na páva a pávici, kterými nakrmili své hladové tygry. Cesta je ž nudila, a tak si pustili v přenosn televizi Toma a Jerryho. V tom se jejich tygři roznemohli a začali se ohryzávat. Na zádech jim řádili dvě gigantické potvory, blecha a blešák. Dojeli na místo, kde přebývali Manka s Rumcajsem a tam strávili měsíc dovolené.Dovolená už je nebavila, a tak si vymysleli, že budou hledat poklad Ludvíka XVI: a Marie Antoinety. „Král a královna budou mít poklad dobře ukryrý“, řekl Chip Daleovi. ejdřív se musíme dostat do Francie a najít mapu k pokladu. Rumcajs byl však chudý a na cestu im dal s sebou jen osla a oslici. Tak teda vyrazili ze země české, kde zrovna vládne Břetislav se svou ženou Jitkou, do Francie. Jeli po polňačce náhodou projížděli kolem příbytku, ve kterém dožívali svůj život Jasněna s létajícím švecem. Jasněna dovařila polévku ze slepice a její manžel právě vyndával z trouby pečínku z kohouta. Chip už si brousil nůž a vidličku a těšil se, jak sidá do nosu. Najedli se a pokračovali v cestě. Jeli kolem louky, která byla velmi zajímavá.Znázorňovala něco jako potravní řetězec. Dále uviděla mouchu, která se právě pářila s moušem. Vzápětí však přiběhla kobylka a zavraždila je a pochutnala si na jejich šťávičce z vnitřností. Březí kobylka začla poté vábit kobyláka svým cvrlikáním. Ten přiběhl, ale než se sthli spářit, byla tam lama a kobylku zadupla. Kobylák stihl uskočit, ale vtom už ho měl v tlamě lamák a zachvilku tam byl slon se slonicí a vráželi své kly do lamího páru. Chip a Dále se podivili a řekli si, že bude lepší, když už pojedou dál. Dále projížděi kolem bažiny, kde se hádal Shrek a Fiona. Shrek říkal, že se k sobě nehodí, protoe on je znamením kozoroh a Fiona že není kozorožce a že to nepasuje, když je znamením ryba. Jeli dál, začalo se už stmívat, začali létat netopýři a netopýřice, projížděli temným hvozdem. Nejdnou jim skočil do cesty čert a strašil je, že půjdou do pekla. Naštěstí na nho vylétla Káča a kopla ho do rozkroku tak, že spadl k zemi jako shnilé jabko. Podobně to dopadlo i se Samsonem, kterému vzápětí ufikla vlasy Dalila. Potkali také mluvícího papouška a papoušici. Ti jim řekli, že francouzský císař nechal usmrtit Tambora oběšením za přirození. „Jak krutá smrt,“ řekli si skunkové. Ve Francii vládl císař Petr Majer a císařovna paní Černá. Jejich dva potomci byli Vilém a Jarmila. Skunkové si řekli, že si odpočinou na hradě, kde žije kráska a zvíře. Poradi jim, že aby našli mapu k pokladu, musí do lesa, kde najdou jelen, zubra a kamzíka. Jelenovi musí přivést zubnici, kamzíkovi la%n, zubrovi kamzici Skunkové tak provedlia místo pářících epárů se po chvíli objevila mapa. Podle mapy zjistili, že první stopa je kryt Budulínka a liky. Úkryt našli zrovna pod útokem čtyřiceti loupežníků, které vedl Alibaba. Loupežníci se na ně vrhly. Avšak větry skunků a oslů vytvořily tak ilný puch, že všichni loupežníci byli kaput. V úkrytu našli Daidala a Ikara, jak právě dokončují své křídla. Skunkové je vypudili a křídla si vzali. V úkrytu také byla část mapy, která naznačovala, že poklad je v zemi, kde vádne Othello a Ofélie. Tak tam doletěli na těch křídlech, ale hned po přistání je zatkli speciálně vycvičení agenti v plynových maskách, Vilém a Jarmila. Po dlouhém výslechu byli místním soudem skukové odsouzení ....
Něco z dílny družiny Šakali
Ctihodní šakali de Grenoble
Žili byli dva staří lidé jménem Adam a Eva. Ti měli dva syny. Jmenovali se Kain a Ábel. Měli své vlastní mazlíčky, které se jmenovaly Bob a Bobek. Kain neměl moc rád svého bratra. Proto ho zavraždil. Bob a Bobek zůstali naživu. Měli své potomky, kterým dali jméno lasička a lasičák. Kolem běželi zebra a zebr. Divili se proč, když uviděli menší skálu, proč je taková červená. Kainovi se zebří pár moc zalíbil, a tak si z nich vyrobil kožich. Bob a Bobek měli úrodnou sezónu, a tak se rozhodli pro další děti. Po docela bujné noci čekali zhruba pár týdnů, než Bobkovi vypadli ze zadní části myš a myšák. Myšáci příliš dlouho nežili. Proto si mohli dovolit jenom jeden pár. Vyklubali se jim žížala a žížalák. Jednoho dne se Kain rozhodl zabít a sníst Boba a Bobka, protože byli tak akorát zralí. Po jídle na Kaina přišlo kyselo, šel na záchod, ale neměl s sebou papír na utření. K tomu mu posloužili lasice a lasičák. Po použití, jak se sluší, je vyhodil do koše. Jednoho krásného dne si Kain vyhlédl překrásnou Xénii. Ta ale byla zadaná s Vilibaltem. Myší pár se dožil vysokého věku, a tak před smrtí si pořídili slepýší pár. Xenie porodila dvojčata. Jmenovali se Robinson a Pátek. O žížalách se tu moc nedočteme. Zemřeli na infarkt. Z ničeho nic ze země vylezli lumík a lumice. Když je Kain spatřil, tak je zadupal tam, odkud přišli. Robinson a Pátek nenáviděli své rodiče, a tak chtěli odletět do Evropy na Kanárské ostrovy. Při letu ztroskotali na neznámém ostrově. Tam zrovna točili reklamu na kondom Paris a Helena. Tato reklama se jim nepovedla, protože jim praskl. A tak vznikli Jeníček a Mařenka. Ostrov byl velice rozmanitý. Bylo tam spoustu zvířátek. Například tam měli svojí chalupu ježek a ježice. Pronajmuli chatu slepýšovi a slepýšici. Nějak se nedohodli s podpisem, a tak slepýši sežrali ježčí pár. Vznikl z toho půl metru ostnatého drátu. Robinson objevil na stromě včelí hnízdo. Tam právě včely vyháněly trubce. Na stromě se také objevil Robin s Batmanem. Byli to nejlepší přátelé. Protože byli stejného pohlaví. A nemohli mít své potomky. Říkali si, že se jim to nemůže nikdy povést. Jedné noci se zjevil Robinovi ve snu Duch svatý. Řekl mu: „Nezáleží na pohlaví, budeš mít potomstva, kolik se ti zamlouvá!“ Ihned druhý den Robin porodil: Abrahama, Sáru, Sněhurku a sedm trpaslíků, Luisu a Lotku, Freda a George, motýla Emanuela a Makovou panenku, prince a Večernici, Páju a Jáju. Další den se Batman vrátil z lovu. Robin mu vše vysvětlil a žili šťastně až do konce života. Na opačné straně planety zůstal na živu Kain, který v noci zavraždil Vilibalda, který zrovna pracoval s Xénií. Kain se oženil s Xénií a měl dva potomky. Jmenovali se Přemysl Oráč a Libuše. Oráč a Libuše byli závislí na alkoholu. Pokaždý, když přišli do hospody, měli tam rezervovaný svůj stůl a na něm několik lahváčů piva se značkou Kozel. Libuše si nemohla dovolit Kozla, protože na ní byl moc silný, a tak si dala „11° Kozu“.
Žili byli dva staří lidé jménem Adam a Eva. Ti měli dva syny. Jmenovali se Kain a Ábel. Měli své vlastní mazlíčky, které se jmenovaly Bob a Bobek. Kain neměl moc rád svého bratra. Proto ho zavraždil. Bob a Bobek zůstali naživu. Měli své potomky, kterým dali jméno lasička a lasičák. Kolem běželi zebra a zebr. Divili se proč, když uviděli menší skálu, proč je taková červená. Kainovi se zebří pár moc zalíbil, a tak si z nich vyrobil kožich. Bob a Bobek měli úrodnou sezónu, a tak se rozhodli pro další děti. Po docela bujné noci čekali zhruba pár týdnů, než Bobkovi vypadli ze zadní části myš a myšák. Myšáci příliš dlouho nežili. Proto si mohli dovolit jenom jeden pár. Vyklubali se jim žížala a žížalák. Jednoho dne se Kain rozhodl zabít a sníst Boba a Bobka, protože byli tak akorát zralí. Po jídle na Kaina přišlo kyselo, šel na záchod, ale neměl s sebou papír na utření. K tomu mu posloužili lasice a lasičák. Po použití, jak se sluší, je vyhodil do koše. Jednoho krásného dne si Kain vyhlédl překrásnou Xénii. Ta ale byla zadaná s Vilibaltem. Myší pár se dožil vysokého věku, a tak před smrtí si pořídili slepýší pár. Xenie porodila dvojčata. Jmenovali se Robinson a Pátek. O žížalách se tu moc nedočteme. Zemřeli na infarkt. Z ničeho nic ze země vylezli lumík a lumice. Když je Kain spatřil, tak je zadupal tam, odkud přišli. Robinson a Pátek nenáviděli své rodiče, a tak chtěli odletět do Evropy na Kanárské ostrovy. Při letu ztroskotali na neznámém ostrově. Tam zrovna točili reklamu na kondom Paris a Helena. Tato reklama se jim nepovedla, protože jim praskl. A tak vznikli Jeníček a Mařenka. Ostrov byl velice rozmanitý. Bylo tam spoustu zvířátek. Například tam měli svojí chalupu ježek a ježice. Pronajmuli chatu slepýšovi a slepýšici. Nějak se nedohodli s podpisem, a tak slepýši sežrali ježčí pár. Vznikl z toho půl metru ostnatého drátu. Robinson objevil na stromě včelí hnízdo. Tam právě včely vyháněly trubce. Na stromě se také objevil Robin s Batmanem. Byli to nejlepší přátelé. Protože byli stejného pohlaví. A nemohli mít své potomky. Říkali si, že se jim to nemůže nikdy povést. Jedné noci se zjevil Robinovi ve snu Duch svatý. Řekl mu: „Nezáleží na pohlaví, budeš mít potomstva, kolik se ti zamlouvá!“ Ihned druhý den Robin porodil: Abrahama, Sáru, Sněhurku a sedm trpaslíků, Luisu a Lotku, Freda a George, motýla Emanuela a Makovou panenku, prince a Večernici, Páju a Jáju. Další den se Batman vrátil z lovu. Robin mu vše vysvětlil a žili šťastně až do konce života. Na opačné straně planety zůstal na živu Kain, který v noci zavraždil Vilibalda, který zrovna pracoval s Xénií. Kain se oženil s Xénií a měl dva potomky. Jmenovali se Přemysl Oráč a Libuše. Oráč a Libuše byli závislí na alkoholu. Pokaždý, když přišli do hospody, měli tam rezervovaný svůj stůl a na něm několik lahváčů piva se značkou Kozel. Libuše si nemohla dovolit Kozla, protože na ní byl moc silný, a tak si dala „11° Kozu“.
Den desátý - 13. července 1666
Desátý den
13. 7.1666
Pondělí
Noční hlídka zase nevzbudila nikoho z naší skupinky, která měla denní službu, takže ještě kolem osmé hodiny bylo v táboře ještě poměrně mrtvo. Po budíčku byla jako vždy rozcvička, kterou tentokrát vedl Luděk a nutil Ondru dřepovat za každé sprosté slovo, které Ondra řekl. Rozcvičku zakončil deseti kliky na pěstích (to ale dělal jenom Luděk J. Po ranní hygieně jsme vytáhli vlajku a šli jsme na snídani, po které následovala pobožnost a svačina.V dopolední hře se hledaly lístečky s názvy zvířat a jmény historických a pohádkových postav. Každý lísteček tvořil půlku páru, body se ale získávaly jen za celé a správné páry, takže skupinky vyměňovaly, dokud měly volné lístečky (po jídelně lítaly věty jako „Dáme vám hadici za královnu Annu.“ nebo „Přines lumíka a vem s sebou Štaflíka“ či „Přemysl Oráč žil přece s Marií!“) Pak se ještě psal příběh, ve kterém měly vystupovat všechny nalezené postavy a páry zvířat.
Po obědě (ke kterému byla výborná knedlíčková polévka a báječné vdolečky s pastou na zuby a pleťovou maskou - tvaroh obarvený na modro potravinářským barvivem) jsme hleděli, abychom si řádně odpočinuli a nabrali síly na odpoledne, kdy se hrála polévací hra v lese za studánkou.
Po večeři, ke které jsme měli chleba s pomazánkou a zeleninou, vedoucí zahráli první díl seriálu Útěk z vězení a Petr nám pustil video z loňského tábora. Pak se ještě chvíli hrál fotbal a volejbal, stáhli jsme vlajku, pověděli, přečetli a vyslechli jsme několik pohádek a šlo se spát.
Zapsali Srdnatí lvi de Dijon
¨
P. S. konečně je teplo!!! Přes den bylo dokonce i 29 stupňů!!! Hurá, konečně už nám tu nemrznou žádné části těla!!!
13. 7.1666
Pondělí
Noční hlídka zase nevzbudila nikoho z naší skupinky, která měla denní službu, takže ještě kolem osmé hodiny bylo v táboře ještě poměrně mrtvo. Po budíčku byla jako vždy rozcvička, kterou tentokrát vedl Luděk a nutil Ondru dřepovat za každé sprosté slovo, které Ondra řekl. Rozcvičku zakončil deseti kliky na pěstích (to ale dělal jenom Luděk J. Po ranní hygieně jsme vytáhli vlajku a šli jsme na snídani, po které následovala pobožnost a svačina.V dopolední hře se hledaly lístečky s názvy zvířat a jmény historických a pohádkových postav. Každý lísteček tvořil půlku páru, body se ale získávaly jen za celé a správné páry, takže skupinky vyměňovaly, dokud měly volné lístečky (po jídelně lítaly věty jako „Dáme vám hadici za královnu Annu.“ nebo „Přines lumíka a vem s sebou Štaflíka“ či „Přemysl Oráč žil přece s Marií!“) Pak se ještě psal příběh, ve kterém měly vystupovat všechny nalezené postavy a páry zvířat.
Po obědě (ke kterému byla výborná knedlíčková polévka a báječné vdolečky s pastou na zuby a pleťovou maskou - tvaroh obarvený na modro potravinářským barvivem) jsme hleděli, abychom si řádně odpočinuli a nabrali síly na odpoledne, kdy se hrála polévací hra v lese za studánkou.
Po večeři, ke které jsme měli chleba s pomazánkou a zeleninou, vedoucí zahráli první díl seriálu Útěk z vězení a Petr nám pustil video z loňského tábora. Pak se ještě chvíli hrál fotbal a volejbal, stáhli jsme vlajku, pověděli, přečetli a vyslechli jsme několik pohádek a šlo se spát.
Zapsali Srdnatí lvi de Dijon
¨
P. S. konečně je teplo!!! Přes den bylo dokonce i 29 stupňů!!! Hurá, konečně už nám tu nemrznou žádné části těla!!!
Den devátý - 12. července 1666
Den devátý
12. 7. 1666
Je neděle, proto se již tradičně vydáváme do kostela v Blažkově. Jsme ochuzeni o naši milovanou rozcvičku, což mnozí z nás neunesou a setrvávají přes opakované výzvy ve svých spacácích. Cesta tam proběhla celkem klidně, svítilo sluníčko, a tak jsme odkládali jednu vrstvu za druhou.
Kázání měl pan farář Ondra z Blažkova - na téma „láska“. Moc se nám líbila scénka „milosrdný Samaritán“, kterou měly blažkovské děti připravenou.
Cesta zpět byla o něco náročnější, část dětí šla přes westernové městečko, kde utratila zbytek kapesného, několik málo dětí se vrátilo ihned a strávilo zbytek neděle hrami a čekáním na zbytek. Večer na nás čekalo překvapení - Miki Erdinger z Blažkova nás pozval na vystoupení šermířů. Část dětí se jela podívat, ostatní hráli Aktivity a město jméno. Po mnohém bloudění se vrátili v pořádku i ti, co jeli shlédnout šermířské představení a mohlo se jít spát.
Noc byla chladná a jasná, ale příslib třiceti stupňů na druhý den nás hřál více než vlněný svetr a pletené ponožky od babičky.
Hrdinní orli nás střežili bedlivě svým bystrým okem, a tak jsme mohli klidně spát.
Za Ctihodné šakaly ve čtvrt na půlnoc zapsala za svitu dohasínající lampy (na baterky) Anežka a obrázek nakreslil Andrej
12. 7. 1666
Je neděle, proto se již tradičně vydáváme do kostela v Blažkově. Jsme ochuzeni o naši milovanou rozcvičku, což mnozí z nás neunesou a setrvávají přes opakované výzvy ve svých spacácích. Cesta tam proběhla celkem klidně, svítilo sluníčko, a tak jsme odkládali jednu vrstvu za druhou.
Kázání měl pan farář Ondra z Blažkova - na téma „láska“. Moc se nám líbila scénka „milosrdný Samaritán“, kterou měly blažkovské děti připravenou.
Cesta zpět byla o něco náročnější, část dětí šla přes westernové městečko, kde utratila zbytek kapesného, několik málo dětí se vrátilo ihned a strávilo zbytek neděle hrami a čekáním na zbytek. Večer na nás čekalo překvapení - Miki Erdinger z Blažkova nás pozval na vystoupení šermířů. Část dětí se jela podívat, ostatní hráli Aktivity a město jméno. Po mnohém bloudění se vrátili v pořádku i ti, co jeli shlédnout šermířské představení a mohlo se jít spát.
Noc byla chladná a jasná, ale příslib třiceti stupňů na druhý den nás hřál více než vlněný svetr a pletené ponožky od babičky.
Hrdinní orli nás střežili bedlivě svým bystrým okem, a tak jsme mohli klidně spát.
Za Ctihodné šakaly ve čtvrt na půlnoc zapsala za svitu dohasínající lampy (na baterky) Anežka a obrázek nakreslil Andrej
Den osmý - 11.7. 1666
Den osmý
11. 4. 1666
Vstávali jsme v půl osmé. Byla příšerná kosa, takže se nikomu nechtělo nic dělat. Nepamatuju se, co jsme jedli a snídani.
Po rozvičce, hygieně a snídani byla pobožnost. Pak nám řekli, že se jede na výlet a že se pojede na Pernštejn. Sbalili jsme si věci a vyrazili jsme. Malí smradi jeli autem jako první a velcí smradi jeli jako druzí. Dovezli nás do Rožné odkud jsme odjeli vlakem do nedvědice, což je městys pod Pernštejnem. Když jsme se vyšplhali na Pernštejn. Šli jsme na prohlídku, která byla zajímvá , i když jsme ji vyděli už asi po sté.
Potom jsme lezli z hradu opět do Nedvědice, odkud jsme opět odjeli vlakem. Z Rožné jsm dojeli do tábora, kde jsme se pořádně nacpali a šli spát.
(promiňte, že to nepřečtete, ale fak už bylo pozdě večer.)
11. 4. 1666
Vstávali jsme v půl osmé. Byla příšerná kosa, takže se nikomu nechtělo nic dělat. Nepamatuju se, co jsme jedli a snídani.
Po rozvičce, hygieně a snídani byla pobožnost. Pak nám řekli, že se jede na výlet a že se pojede na Pernštejn. Sbalili jsme si věci a vyrazili jsme. Malí smradi jeli autem jako první a velcí smradi jeli jako druzí. Dovezli nás do Rožné odkud jsme odjeli vlakem do nedvědice, což je městys pod Pernštejnem. Když jsme se vyšplhali na Pernštejn. Šli jsme na prohlídku, která byla zajímvá , i když jsme ji vyděli už asi po sté.
Potom jsme lezli z hradu opět do Nedvědice, odkud jsme opět odjeli vlakem. Z Rožné jsm dojeli do tábora, kde jsme se pořádně nacpali a šli spát.
(promiňte, že to nepřečtete, ale fak už bylo pozdě večer.)
/pozn. redakce - text autentický bez opravy chybiček!!!:-)/
Vilém Michna
Tygři
Vilém Michna
Tygři
Den sedmý - 10. července 1666
Den sedmý
10. 7: 1666
Po budíčku jako vždy byla rozcvička. Ještě před snídaní jsme pověsili táborovou vlajku a u toho jsme zpívali táborovou hymnu o mušketýrech. K snídani jsme měli rohlíky s máslem a garmoškou. Potom byla jako vždycky dopolední pobožnost. Pak jsme na fotbalovém hřišti hráli hry s šátky přes oči. Ty hry se jmenovaly BARTOLOMEUS 3x jinak. Po šátkových hrách byl obídek. Bl to špenát a polívka. Když skončil polední klid, tak vedoucí hráli scénku o třech mušketýrech, který jeli do Anglie pro královnin šperk.Nakonec jsem musel jet dál sám (d´Artgnan, pozn. redakce). Když skončila scénka, tak jsme hráli hru přepravní povolení:
10. 7: 1666
Po budíčku jako vždy byla rozcvička. Ještě před snídaní jsme pověsili táborovou vlajku a u toho jsme zpívali táborovou hymnu o mušketýrech. K snídani jsme měli rohlíky s máslem a garmoškou. Potom byla jako vždycky dopolední pobožnost. Pak jsme na fotbalovém hřišti hráli hry s šátky přes oči. Ty hry se jmenovaly BARTOLOMEUS 3x jinak. Po šátkových hrách byl obídek. Bl to špenát a polívka. Když skončil polední klid, tak vedoucí hráli scénku o třech mušketýrech, který jeli do Anglie pro královnin šperk.Nakonec jsem musel jet dál sám (d´Artgnan, pozn. redakce). Když skončila scénka, tak jsme hráli hru přepravní povolení:
úterý, července 14, 2009
Den šestý - 9. července 1666
Den šestý
9. 7. 1666
Ráno jsme vstávali jako vždy v 7:30. Naše týpko samozřejmě přišlo pozdě a musei jsme dělat dřepy. Pak byl čas na hygienu a po ní jsme šli na snídani. Na snídani byl výborný chleba se sýrem. Poté měl Ondřej pobožnost o pokřtění Ježíše Krista. Z toho nám samozřejmě vyhládlo, proto následovala svačina. Po svačině jsme hráli bojovku s názvem „bitka s gardisty“. Šlo o to, že v lese bylo rozmístěno 5 papírů na stromech a každé takové stanoviště bylo střeženo vedoucím s kloboukem. Náš úkol byl zpsat se na každém papíru. Vedoucí nám v tom zabraňovali tak, že když si sundali klobouk, tak nás chytili a vzali nám život. Na oběd jsme si pochutnali na skvělé sladké rýži. Následoval polední klid, ve kterém se konaly kálefy a hromadné odpočinky. Odpolední hra byla teda aspoň pro mě pěkně otravná. Museli sme jít po dvojicích a chodili jsme po šipkách až jsme došli ke studánce a tam jsme nabrali vodu a donesli ji do tábora. Pak byla večeře. Po večeři jsme hráli fotbal. Pak byla večera atd. Jsem unavenej a už mě to nebaví, takže to ukončím.
Luděk ze Srdnatí lvi de Dijon
9. 7. 1666
Ráno jsme vstávali jako vždy v 7:30. Naše týpko samozřejmě přišlo pozdě a musei jsme dělat dřepy. Pak byl čas na hygienu a po ní jsme šli na snídani. Na snídani byl výborný chleba se sýrem. Poté měl Ondřej pobožnost o pokřtění Ježíše Krista. Z toho nám samozřejmě vyhládlo, proto následovala svačina. Po svačině jsme hráli bojovku s názvem „bitka s gardisty“. Šlo o to, že v lese bylo rozmístěno 5 papírů na stromech a každé takové stanoviště bylo střeženo vedoucím s kloboukem. Náš úkol byl zpsat se na každém papíru. Vedoucí nám v tom zabraňovali tak, že když si sundali klobouk, tak nás chytili a vzali nám život. Na oběd jsme si pochutnali na skvělé sladké rýži. Následoval polední klid, ve kterém se konaly kálefy a hromadné odpočinky. Odpolední hra byla teda aspoň pro mě pěkně otravná. Museli sme jít po dvojicích a chodili jsme po šipkách až jsme došli ke studánce a tam jsme nabrali vodu a donesli ji do tábora. Pak byla večeře. Po večeři jsme hráli fotbal. Pak byla večera atd. Jsem unavenej a už mě to nebaví, takže to ukončím.
Luděk ze Srdnatí lvi de Dijon
Den pátý - 8. července 1666
Den pátý
8. 7. 1666
V obvyklých 7:30 jsme museli vylézt ze spacáků. Jako vždy se většině nechtělo. Obzvláště se nechtělo vstávat týpku pod jménem „žabaři“. Naneštěstí nám vedouci, poté co jsme vylezli, přidělili pár desítek dřepů. Po rozcvičce následovala hygiena. Tedy čištění zubů, ikdyž někteří se snažili ještě zdřímnout. Potom a ještě potom přišla na řadu pobožnost na téma: „jak Ježíš chodil po vodě“ .
Po svačině jsme si všichni hráli na pašeráky a celníky. Dvě skupiny (tygři a orli) se snažili hlídat území za týpkami. Za úkol měli dohnat pašeráka a důkladně o prohledat, jestli náhodou u sebe nemá nějaký ten gram. Zbývající dvě skupiny měli za úkol propašovat několik pytlíčků s moukou do kuchyně. Maximální počet byl 5 kousků.
Po hře byl oběd ( nějaká polívka a k druhýmu byly brambory a kuřecí maso nebo co?).
Po odpoledni siestě jsme hráli opět tu bezva hru, ve které nešlo ani tak o sílu a rychlost, spíše si zvolit dobrou taktiku a nějaké to místečko v oblečení.
Druhá odpolední hra byla. Úkolem bylo hledat nějaké hromádky s šiškami. Bylo jich celkem 9. Hra byla v lese za kuchyní a podsaďáky. V téhle hř jsme moc úspěšní nebyli. Teda jak kdo. Například Dominik, Ondra a dalších pár úspěšných jedinců si to určitě pochvalovali.
K večeři: „oloup si je, mlíko, máslo a ještě něco...
Po večeři byl naprd fotbal. Nehrálo se nám moc dobře v blátě. Po fotbale následovalo vyhlášení výsledků, kálefů...
Teď tedy den poté tady sedím v 22:30 a snažím se to nějak počmárat. Končím!!!
Andrej Haška ze skupiny Ctihodní šakali De Grenoble
8. 7. 1666
V obvyklých 7:30 jsme museli vylézt ze spacáků. Jako vždy se většině nechtělo. Obzvláště se nechtělo vstávat týpku pod jménem „žabaři“. Naneštěstí nám vedouci, poté co jsme vylezli, přidělili pár desítek dřepů. Po rozcvičce následovala hygiena. Tedy čištění zubů, ikdyž někteří se snažili ještě zdřímnout. Potom a ještě potom přišla na řadu pobožnost na téma: „jak Ježíš chodil po vodě“ .
Po svačině jsme si všichni hráli na pašeráky a celníky. Dvě skupiny (tygři a orli) se snažili hlídat území za týpkami. Za úkol měli dohnat pašeráka a důkladně o prohledat, jestli náhodou u sebe nemá nějaký ten gram. Zbývající dvě skupiny měli za úkol propašovat několik pytlíčků s moukou do kuchyně. Maximální počet byl 5 kousků.
Po hře byl oběd ( nějaká polívka a k druhýmu byly brambory a kuřecí maso nebo co?).
Po odpoledni siestě jsme hráli opět tu bezva hru, ve které nešlo ani tak o sílu a rychlost, spíše si zvolit dobrou taktiku a nějaké to místečko v oblečení.
Druhá odpolední hra byla. Úkolem bylo hledat nějaké hromádky s šiškami. Bylo jich celkem 9. Hra byla v lese za kuchyní a podsaďáky. V téhle hř jsme moc úspěšní nebyli. Teda jak kdo. Například Dominik, Ondra a dalších pár úspěšných jedinců si to určitě pochvalovali.
K večeři: „oloup si je, mlíko, máslo a ještě něco...
Po večeři byl naprd fotbal. Nehrálo se nám moc dobře v blátě. Po fotbale následovalo vyhlášení výsledků, kálefů...
Teď tedy den poté tady sedím v 22:30 a snažím se to nějak počmárat. Končím!!!
Andrej Haška ze skupiny Ctihodní šakali De Grenoble
Den čtvrtý - 7. července 1666
Den čtvrtý - úterý
7. 7. 1666
V tento den jsme museli opět vstávat, již v sedm třicet. Většina táborníků v tento čas vstala...ti co nevstali, byli probuzeni násilím nebo vydíráním.
První dopolední hra se jmenovala královniny šperky. Museli jsme štafetově dopravit nějaký text...jako že jsme se kousek naučili...pak jsme to naučili dalšího, až to došlo do tábora. Některé skupinky to moc pěkně skomolili, např. místo „král hluboce vzdychl“ napsali „král se učesal“.
Po obědě (na který jsme měli něco dobrého, ale nevím co) jsme měli odpolední klid, ostatně jako vždycky...někteří se nudili, jiní spali a jiní zase čučeli v řece nebo hráli nějaké trapné hry. Po klidu jsme hledali královniny šperky...bylo to o tom, že jsme v lese hledali různé barevné papírky a vedoucí se je při tom snažili chytit. Pak se vyhlasili kalefy, zahrali fotbal a pak šli spát...
Chrabří tygři de Bordeaux
Vilém Michna
7. 7. 1666
V tento den jsme museli opět vstávat, již v sedm třicet. Většina táborníků v tento čas vstala...ti co nevstali, byli probuzeni násilím nebo vydíráním.
První dopolední hra se jmenovala královniny šperky. Museli jsme štafetově dopravit nějaký text...jako že jsme se kousek naučili...pak jsme to naučili dalšího, až to došlo do tábora. Některé skupinky to moc pěkně skomolili, např. místo „král hluboce vzdychl“ napsali „král se učesal“.
Po obědě (na který jsme měli něco dobrého, ale nevím co) jsme měli odpolední klid, ostatně jako vždycky...někteří se nudili, jiní spali a jiní zase čučeli v řece nebo hráli nějaké trapné hry. Po klidu jsme hledali královniny šperky...bylo to o tom, že jsme v lese hledali různé barevné papírky a vedoucí se je při tom snažili chytit. Pak se vyhlasili kalefy, zahrali fotbal a pak šli spát...
Chrabří tygři de Bordeaux
Vilém Michna
Den třetí - 6. července 1666
Den třetí - Pondělí
6. 7. 1666
Ráno z naší skupiny vstávali Marek s Vojtou a k snídani nám nachystali chleby s marmeládou. Než jsme je však mohli sníst, museli jsme se rozcvičit a zkulturnit se u umývárky. Po přelahodné snídani nám vedoucí oznámili, že pokud bude v deset hodin hezky, tak se vydáme na bazén. Hezky bylo, a proto jsme se sbalili, nachystali jsme si plavky a pití. Tak jsme šli, někteří jeli autem, ale nakonec jsme se tam dostali všichni. Jelikož byl státní svátek, tak bylo na bazéně relativně mnoho lidí. Každý z nás se alespoň jedenkrát ponořil do vod studených koupališť. Obědvali jsme na koupališti. K obědu byl chleba, příp. rohlík s pomazánkou značky Májka. Všichni se dobře najedli a někdo se i dorazil v místním bufetu. V bazéně jsme dost řádili. Nejvíc se vyřádil Luděk, když házel děti do vody. Jednou se neovládl a odhodil i malou cizí holčičku, která se ho pak bála. Po našem příjezdu jsme večeřeli špagety s omáčkou, která na některé už nezbyla. Pak pršelo... A tak jsme seděli v jídelně a hráli jsme Aktivity a Česko. Děti Aktivity nebavily, tak jsme je nakonec hráli všichni pomocní vedoucí, vedoucí a Vilém. Pršelo až do večera, tak jsme šli brzo spát a ani jsme nevyhlásili kálefy. Tak skončil ten hezký den.
Za orly Zuzka
6. 7. 1666
Ráno z naší skupiny vstávali Marek s Vojtou a k snídani nám nachystali chleby s marmeládou. Než jsme je však mohli sníst, museli jsme se rozcvičit a zkulturnit se u umývárky. Po přelahodné snídani nám vedoucí oznámili, že pokud bude v deset hodin hezky, tak se vydáme na bazén. Hezky bylo, a proto jsme se sbalili, nachystali jsme si plavky a pití. Tak jsme šli, někteří jeli autem, ale nakonec jsme se tam dostali všichni. Jelikož byl státní svátek, tak bylo na bazéně relativně mnoho lidí. Každý z nás se alespoň jedenkrát ponořil do vod studených koupališť. Obědvali jsme na koupališti. K obědu byl chleba, příp. rohlík s pomazánkou značky Májka. Všichni se dobře najedli a někdo se i dorazil v místním bufetu. V bazéně jsme dost řádili. Nejvíc se vyřádil Luděk, když házel děti do vody. Jednou se neovládl a odhodil i malou cizí holčičku, která se ho pak bála. Po našem příjezdu jsme večeřeli špagety s omáčkou, která na některé už nezbyla. Pak pršelo... A tak jsme seděli v jídelně a hráli jsme Aktivity a Česko. Děti Aktivity nebavily, tak jsme je nakonec hráli všichni pomocní vedoucí, vedoucí a Vilém. Pršelo až do večera, tak jsme šli brzo spát a ani jsme nevyhlásili kálefy. Tak skončil ten hezký den.
Za orly Zuzka
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)